Hned dvě školy z Litně jsou zapojené do projektu MAP ORP Beroun II. Kromě zdejší Základní školy Fr. Josefa Řezáče zde vyučuje i soukromá Naše základní škola, z.ú. Právě v Litni se narodil kněz a reformátor František Josef Řezáč.
Ne každá základní škola nese ve svém názvu jméno slavné osobnosti nebo rodáka. V našem regionu se tím může pochlubit škola v Litni. Její oficiální název zní Základní škola Františka Josefa Řezáče. Za co vděčíme reformátorovi, od jehož narození v lednu uplynulo 200 let a v prosinci si připomeneme 140 let od jeho úmrtí?
Při hledání nejvýznamnějších osobností, které pobývaly v Litni, se většině jako první vybaví pěvkyně Jarmila Novotná anebo spisovatel Svatopluk Čech. Aby ne, když se navíc v obci nachází muzeum věnované těmto dvěma.
V 70. letech 19. století zde jako farář působil František Josef Řezáč Polehradský. Kněz, reformátor přístupů k nápravě vězňů, pedagog, spisovatel, veřejně činný politik a vlastenec.
Narodil se 8. ledna 1819 v malé vesničce Polerady na Praze-východ. Na piaristické koleji v Brandýse nad Labem absolvoval hlavní školu. Následně absolvoval staroměstské gymnázium a v letech 1838 až 39 studoval na filozofické fakultě. Odtud přešel na bohosloveckou fakultu, kde absolvoval i zkoušky z filozofie a dějepisu. Na kněze byl Řezáč vysvěcen roku 1842. Až do roku 1847 působil jako kaplan v Peruci a Hostouni. Poté se stal duchovním ve slepeckém ústavu na Klárově pod Bruskou. Určitou dobu kázal také v Drážďanech.
V roce 1848 byl krátce vězněn pro podezření z revolučních aktivit. Revoluční rok mu přinesl i pozitivnější události. Například svatbu svého přítele Karla Havlíčka Borovského, který si jej vybral za oddávajícího kněze při sňatku s Julií Sýkorovou. S Havlíčkem se znal Řezáč již ze studií, Borovský chodil o rok níže. Byl to opět Řezáč, který Havlíčka doprovodil i na jeho poslední cestě. Vedl totiž smuteční průvod na jeho pohřbu roku 1856. Řezáč se osobně znal s mnoha dalšími obrozenci jako byli František Ladislav Rieger nebo Josef Jungmann.
Řezáč byl velmi aktivní ve veřejném a politickém životě. Zasedal v pražském zastupitelstvu, městské radě a Českém zemském sněmu.
Pomohl ke vzniku školy
V 50. a počátkem 60. let 19. století studoval problematiku vězeňství. Do roku 1856 působil jako kněz ve svatováclavské trestnici v Praze. Zajímal se o podmínky ve věznicích, v roce 1853 například podnikl studijní cestu po věznicích Rakouska, o tři roky později navštívil několik učitelských ústavů v Německu a v následujícím roce moravské školy. Dovedl využít svých postřehů z duchovní práce s vězni především ve svatováclavské trestnici. Pedagogické zkušenosti proměnil v sestavení nových postupů založených na snaze o skutečnou nápravu zločinců. Ve vězení neviděl jen funkci izolace pachatele od společnosti a jeho potrestání. Šlo mu o nápravu hodnot člověka a jeho duše, tak aby se mohl po propuštění zapojit do běžného života a do vězení de nevracel. Propagoval také rozdělení vězňů podle závažnosti trestných činů. Usiloval o to, aby v každé trestnici byl spravedlivý ústavní řád, tedy jasně daná práva a povinnosti trestanců.
Významná je i jeho pedagogická činnost. Vydával časopisy pro učitele, byl například redaktorem časopisu Škola a život, ale také učebnice a odborné publikace. Podporoval rozvoj knihoven. Bojoval proti diskriminaci českých žáků a českého školství, což se snažil statisticky prokázat. Spoluzakládal vyšší dívčí školu a malostranské gymnázium, vytvářel školní osnovy.
Závěrečná léta strávil na vlastní žádost jako farář v Litni, kde pobýval od roku 1865. V roce 1875 mu do Litně přišel vypomáhat jako kaplan začínající spisovatel Václav Beneš Třebízský, s nímž však nevycházel velmi dobře.
Jako liteňský farář se zasadil o vznik tamní základní školy v roce 1868. Tuto zásluhu připomíná dodnes kamenná pamětní deska u vchodu. Inicioval i stavbu nové farní budovy. Počátku výstavby se však nedožil. Na úřad faráře rezignoval kvůli špatnému zdravotnímu stavu v roce 1879 a 25. 12. 1879 zemřel. Pochovaný je na Olšanských hřbitovech v Praze.