Zatímco dílo Bedřicha Smetany zná každý, skladby jeho vrstevníka Josefa Leopolda Zvonaře, který pocházel z nedalekého Kublova, jsou takřka zapomenuty. S výjimkou snad jediné: písně Čechy krásné, Čechy mé.
Josef Leopold Zvonař, skladatel, hudební historik, teoretik, pedagog se narodil 22. ledna 1824 v obci Kublov na Berounsku v rodině zedníka. Mimochodem, Smetana přišel na svět jen o 40 dnů později. Jejich osudy se však několikrát protkly.
Už jako malý kluk se Zvonař začal učit na housle, později na flétnu, klarinet, lesní roh a klavír. V rodině, byť chudé, měli k hudbě blízko. Jeho slepý strýc Josef Frýbert vyučoval hudbu v pražském ústavu pro nevidoucí a svému synovci skládal drobné kompozice pro flétnu. Ve 13 letech napsal Zvonař svoji první skladbu.
Mladý Zvonař se měl stát krejčím, po ukončení povinné školní docházky dokonce nastoupil jako učeň v krejčovské dílně. Na radu velízského faráře ale nakonec odešel do Prahy a nechal se zapsat na jednoroční učitelský kurz. Po jeho absolvování získal ještě větší zájem o hudební vzdělání, proto se přihlásil na pražskou Varhanickou školu. Zkoušky sice nesložil, ale tehdejší ředitel Karel František Pitsch si ho kvůli houževnatosti a píli natolik oblíbil, že ho přijal prozatímně. Nakonec jako asistent působil na škole 16 let. Díky Pitschovi, který byl slavným varhaníkem a pedagogem, poznával Zvonař díla velkých mistrů a učil se kontrapunktu a kompozici.
I když jeho první veřejně provedená skladba, kterou zkomponoval ve svých třiadvaceti letech v němčině, příliš úspěšná nebyla, houževnatý Zvonař se nevzdával. Dál tvořil, pod vlivem národně-obrozeneckému hnutí již výhradně česky. V roce 1860 přijal místo ředitele pražského hudebního ústavu Žofínská akademie, kde vystřídal Františka Škroupa. Zde mimo jiné zavedl i několik novinek: vedle tradičního mužského zavedl dívčí sborový zpěv, otevřel kursy pro učitelky klavíru a zpěvu. Tyto kurzy byly na svou dobu velmi pokrokové.
O rok později roku 1861 stál u zrodu pražského pěveckého spolku Hlahol. Ten poprvé vystoupil právě před 140 lety na pohřbu básníka Václava Hanky. Mezi jeho prvními sbormistry byl i Bedřich Smetana. Ve zmiňovaném roce 1861 Zvonař rovněž vytvořil, jak sám tvrdil, své největší dílo, které považoval za první českou národní operu. Téma si vybral z Královédvorského rukopisu, libreto zpracoval Vojtěch Alois Šmilovský. Úspěch a sláva se ale nedostavily. Opera Záboj zůstala jen v notách, nikdy nebyla jevištně provedena.
Po odchodu z Žofínské akademie získal Zvonař místo ředitele kůru u sv. Trojice ve Spálené ulici v Praze, později se stal ještě učitelem zpěvu na vyšší dívčí škole. Ve společenském a kulturním dění byl Zvonař velmi aktivní. Spolu s Bedřichem Smetanou a Františkem Pivodou byl spoluzakladatelem Umělecké besedy, jeho jméno figurovalo i u vzniku tělocvičné jednoty Sokol, byl rovněž členem komise pro Národní divadlo, která měla řídit operní a dramatickou školu. Byl uveden jako spolupracovník nově založeného politického deníku Národní listy…
Přestože je Zvonař autorem stovek skladeb, dvojzpěvů, dnes jsou již většinou málo známé. Jedinou výjimkou je píseň Vlastenecké hory známá jako Čechy krásné, Čechy mé. Právě její variace zazněla i v úvodu filmu nominovaného na Oscara – Vesničko má středisková. Milovníci Cimrmana zase znají její nápěv ze hry Záskok.
Zemřel na tuberkulózu 23. listopadu 1865 ve věku nedožitých jedenačtyřiceti let. Pochován je ve svém rodišti, na hřbitově na vrchu Velíz u Kublova. V Kublově najdete i jeho pamětní síň, litinový pomník z r. 1871, dochovala se též rodná roubenka s pamětní deskou.