PRÁZDNINOVÉ TIPY: Na Kodu k čarodějné studánce

Dnešní prázdninový tip na Kodu jsme vybrali z publikace Regionální vlastivěda, kterou v rámci projektu MAP ORP Beroun II. sepsal Emil Šnaidauf. Trasa je dlouhá 6,5 kilometru. Exkurzi zahájíme na Tetíně. Z autobusové zastávky se vydáme modře značenou turistickou trasou na jižní okraj obce, kde na rozcestníku Kodského polesí budeme pokračovat dále po modře značené lesní cestě směrem na Kodu. Nejdříve budeme asi 1 km stoupat po cestě dubohabřinami s bohatým bylinným patrem. Nejprve se objeví modré jaterníky podléška, které doplní později bílé sasanky hajní a následují další jako plicník tmavý, sasanka pryskyřníkovitá, prvosenka jarní, dymnivka dutá, lecha jarní, kyčelnice devítilistá, několik druhů violek atd. Velké množství druhů, rostoucích přímo vedle cesty, lze využít pro botanická pozorování a určování podle atlasu rostlin.
Cestou do kopce si všimneme několika úvozů souběžných s modře značenou trasou. Jedná se o bývalé staré komunikace ve směru severojižním, které sloužily jako důležité dopravní stezky již ve středověku. Skalnaté vápencové podloží na cestě je místy ohlazené koly povozů, a proto kluzké, zvláště na spadaném listí a po dešti.  V období třetihor (asi před 25 miliony let) tudy tekla mohutná řeka, předchůdkyně dnešní Berounky. Její tok však směřoval opačně, z jihu na sever přes Rakovník a dále až do severočeských pánví. Na plošině Kody zanechala po sobě zlatonosné štěrkopískové náplavy. Dodnes tu nacházíme nálevkovité těžební jámy s drobnými haldičkami a obvaly. Jsou to pozůstatky po těžbě zlata v dávném středověku. Z plošiny sestoupíme asi po 600 m k hornímu okraji Kodské rokle. U rozcestníku pak pokračujeme 200 m po žluté až k rybníčku do osady Koda. Tento
neobvyklý název pravděpodobně odvozený ze staroslovanštiny znamená kouzla nebo čáry a má souvislost s krasovou vyvěračkou. Zdrojem pramenu ukrytého pod malou kapličkou je voda, která se po průsaku do vápencového podloží objevuje na povrchu asi po 20 letech. Proto místní rybníček napájený z Kodské vyvěračky nezamrzá ani při silných mrazech. U hráze vytvořené vysráženým sladkovodním vápencem (pěnovcem) stojí bývalý mlýn. První písemné zmínky o této stavbě neobvyklého technického řešení pochází z roku 1614. Zvláštností mlýna byla 2 mlýnská kola umístěná nad sebou v šachtě vyhloubené v měkkém pěnovci ve strmé části rokle a poháněná vodou padající shora na jejich lopatky. Zásobu vody pro činnost mlýna zajišťoval rybníček. Mlýn byl s jedním kolem v provozu ještě v 30. letech 20. století.
V Kodě nesmíme zapomenout navštívit Capuš, neboli Kodskou jeskyni. Vrátíme se proto zpět k dolnímu rozcestníku Kodské rokle, a vydáme se po modré turistické značce vlevo. Asi po 700 m odbočíme u ukazatele na cestičku, která nás k jeskyni dovede. Byla osídlena pravěkými lovci už ve starší době kamenné. Pochází odtud spousta archeologických nálezů, od nástrojů z pazourku až po zbytky keramiky z různých období. Pak se vrátíme zpět, ale ne úplně k rybníčku. Budeme pokračovat po dně rokle, pod bývalým mlýnem kolem potůčku. Půjdeme kolem zbořenin Dolního mlýna, který byl na potoku postaven na počátku 18. století. Ten vyhořel a v letech 1927-28 byl přestavěn na pension. Pak sloužil ještě k různým účelům a vystřídal několik majitelů. V roce 1990 však znovu vyhořel a staly se z něj definitivně rozbořené trosky. Od mlýna se potok rozšiřuje a překonává větší terénní spád. Kousek pod ruinou mlýna překonáme po malém můstku potok. Opouštíme potok a ocitáme se na louce. Po levé straně se zdvihá hradba silurských a devonských vápenců tvořící stěny rokle. Temena skal patří k přírodovědně nejcennějším částem národní přírodní rezervace. Jsou tvořena teplomilnými společenstvy skalních stepí a lesostepí. Z rostlin se zde vyskytuje např. vzácný včelník rakouský nebo místní endemit jeřáb krasový. Úzkou cestičkou pak sejdeme na úplné dno rokle k potůčku. Postupovat musíme opatrně z důvodu poměrně strmého svahu. Ocitli jsme se na konci Kodské rokle známé také pod názvem Údolí děsu. Toto pojmenování vzniklo po velké bouři, rozvodněním potoka a poničením trampské osady. Trampové jezdili do tohoto romantického údolí už od roku 1919. Dodnes tu stojí na okraji rokle nad potokem nejstarší dřevěná chata „Na 60. míli“ z roku 1921. Pohledem na ni se rozloučíme s Kodou a po široké cestě dorazíme asi po 1 km do Srbska.