V sousedním okrese Kladno se nachází jeden z nejstarších stromů nejen ve Středočeském kraji, ale v celém Česku. Jde o dub letní ve Stochově. Svátek, který stromy oslavuje prostřednictvím jejich společného sázení, se slaví ve více než čtyřiceti zemích světa. Nápad vznikl už v polovině 19. století v americké Nebrasce. Tamní osadník J. Sterling Morton vysazoval kolem svého domu různé druhy stromů, keřů a květin a v novinách vyzýval ke stejnému počinu i sousedy. Svým nadšením jich strhl tolik, že se zrodil takzvaný The Arbor Day. Vyhlášen byl později na 22. dubna, den narozenin J. S. Mortona. Myšlenka se postupně šířila i na další kontinenty. Jen datum oslav se lišilo dle klimatických podmínek.
Do Čech myšlenku přinesl Svaz spolků okrašlovacích. Den stromů se u nás poprvé masově slavil počátkem dubna 1906. Tradice, přerušená válkou a komunistickým režimem, byla znovu obnovena až v roce 2000. V České republice připadá Den stromů na 20. října, stejně jako v Polsku či na Slovensku.
Na tzv. památné stromy, ať už jednotlivce, skupiny nebo stromořadí, pamatuje zákon o ochraně přírody. Nejčastěji vynikají svým vzrůstem, stářím, jsou významnou krajinnou dominantou. Může jít o stromy s vysokou estetickou hodnotou nebo se k nim vážou pověsti či jsou spojovány s historickou událostí, ať už pravdivou nebo smyšlenou.
To je i případ jednoho z nejstarších středočeských stromů, Svatováclavského dubu letního ve Stochově. Jeho stáří se odhaduje na 700 až 900 let. Podle některých může být starší. Pod prastarým dubem, který je opředen mnoha pověstmi, se údajně narodil sv. Václav.
Na území dnešního Stochova stávalo hradiště českých knížat. Pověst praví, že v roce 903 se rodiče Václava, kníže Vratislav a Drahomíra, s družinou pohybovali v okolních lesích a lovili zvěř. Na Drahomíru přišly náhlé porodní bolesti, uchýlila se tedy na zdejší přemyslovské hradiště a zakrátko porodila chlapce. Když se o radostné novině dozvěděla Václavova babička Ludmila, zasadila na konci tehdejšího nádvoří tenký dubový proutek. Šlo přitom o starý pohanský zvyk. Dub byl v těch dobách spolu s lípou považován za náš národní strom. Dub symbolizoval mužskou sílu a bojovnost, lípa pak spíše ženský prvek. „Na památku toho šťastného dne, kterého jsi mně, Hospodine, popřál se dočkati, sázím tento proutek s pevnou důvěrou v Tebe, že mně milostivě popřeješ i té radosti se dočkati, by jako to dítě právě svůj počíná život, tak i tento proutek v této zemi své nové žití počal,“ pravila dle pověsti Ludmila.
Ať už to byl kdokoli, zanechal nám tu nesmazatelnou stopu, němého svědka mnoha historických událostí. V roce 1913 měl dub v obvodu 720 centimetrů a roku 1994 dokonce 879 cm. Každoročně v Den české státnosti 28. září k němu zamíří velký průvod lidí, aby uctil svatého Václava, patrona české země, bez ohledu na to, zda se zde opravdu narodil.