Pro začátek malý test: Co mají společného zakladatel moderní světové pedagogiky Jan Ámos Komenský, skladatel Bohuslav Martinů, prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, spisovatelé Milan Kundera a Josef Škvorecký, režisér Miloš Forman, starosta Chicaga Antonín Čermák, novinář Ferdinand Peroutka, herci Jiří Voskovec a Jan Werich, operní pěvkyně Jarmila Novotná, stíhací piloti RAF Josef František a František Fajtl, písničkář Karel Kryl, zpěvačka Yvonne Přenosilová, kreslíř Pavel Kantorek a romský policista Petr Torák, nositel Řádu britského impéria? Že je tento soubor slavných Čechů zcela nesourodý, nazdařbůh poskládaný napříč obory a staletími? Ne tak docela, něco podstatného je spojuje. Každý z nich se na určitou, někdy velmi podstatnou část života stal emigrantem. Každý z nich, a s nimi řada dalších hudebníků a spisovatelů, desítky pilotů, lékařů a vědců, stovky vojáků a učitelů, tisíce řemeslníků a stovky tisíc jiných obyčejných lidí narozených v českých zemích, se pod vlivem okolností, jež nemohli ovlivnit, ocitlo před rozhodnutím, zda zůstanou nadále ve své vlasti, v podmínkách neslučujících se s důstojným či bezpečným životem, nebo odejdou do zahraničí a pokusí se začít jinde znovu. Všichni si vybrali druhou možnost, někteří jen na omezenou dobu, jiní na zbytek života. Období a situace, z nichž prchali, byly velmi rozličné. Někteří trpěli náboženskou nesvobodou, jiní rasovými útoky, další útlakem totalitních režimů. A všichni výše jmenovaní mají společnou ještě jednu věc: ve své nové vlasti dosáhli vynikajících, někteří zcela mimořádných úspěchů. Např. Jan Ámos Komenský položil základy současnému školství, podle jeho učebnice Orbis Pictus se v některých zemích vyučuje dodnes a jeho jméno nesl evropský program výměny studentů. Nebo kladenský rodák Antonín Čermák, který se v USA vypracoval na starostu Chicaga a nebyl daleko od kandidatury na prezidenta, avšak vlastním tělem se postavil do dráhy střely, již vypálil atentátník na prezidenta Roosevelta, a zranění podlehl.
Dnes jsme v geopolitické situaci, která se ve zpravodajství nazývá migrační krizí. Do svobodné Evropy přicházejí imigranti z válečných zón, do bohaté Evropy přicházejí imigranti ze zemí sužovaných hladem a žízní, do křesťanské Evropy přicházejí lidé jiných náboženství a všichni jsou vnímáni jako nebezpečí pro naši společnost, kulturu a blahobyt. Masmédia rozsáhle informují o tragických případech fyzického napadení domácího obyvatele imigrantem, na jejich obhajobu zaznívají jen nepříliš konkrétní humanistické poučky.
Příspěvkem do této společenské debaty by se měl stát i mezinárodní projekt Searching for Home („Hledání domova“), financovaný evropským programem Erasmus+, který zahájila liteňská Naše základní škola společně s partnerskými školami v Polsku, Irsku a Portugalsku. Záměrně jsme vybírali partnery z takových zemí, které samy mají bohatou historii emigrace i imigrace. Dva roky budou žáci pracovat na anglických esejích o exulantech ze svých zemí, kteří nějakým způsobem obohatili svou cílovou zemi, pomohli jí vojensky, politicky nebo kulturně a stali se tak v dané společnosti uznávanými osobnostmi. Cílem je předvést na konkrétních příkladech, že migrace nemusí znamenat pro cílovou zemi jen ohrožení, ale i obohacení. Nejlepší eseje žáků všech škol budou publikovány v knížce s pracovním názvem Exilopaedia.
Zároveň není vůbec v plánu zjištěné informace jakkoli generalizovat a představovat imigrační vlnu v opačném extrému, s fakty přetřenými na růžovo. Téma zkrátka není ani menší, ani větší, než na základě studia hodnověrných faktů konstatovat, že někteří imigranti mohou být pro svou vysněnou zemi přínosem, a dokonce přispět k její slávě. Pokud se následkem práce na tomto projektu začnou naši žáci více zamýšlet nad hloupými paušálními frázemi jako „příval migrantů“ nebo „ohrožení našich hodnot“ a v lidech přicházejících do Evropy za lepším životem začnou vidět kromě rizik také potenciál, pak projekt Hledání domova splní svůj účel.